Než začnete vybírat první akcie, potřebujete rozumět hřišti, na kterém se hraje. Tento článek projde základy fungování akciového trhu - od toho, co vlastně kupujete, přes vznik ceny až po rozdíly mezi typy firem a instrumentů. Přesně tato témata tvoří první okruh certifikačního testu Stock Analyst.
Akcie je podíl na firmě, ne los
Nákupem akcie získáváte majetkový podíl na společnosti. Stáváte se spolumajitelem: máte podíl na budoucích ziscích (například skrze dividendy), zpravidla hlasovací právo na valné hromadě a nesete podnikatelské riziko firmy. Nikdo vám negarantuje, že peníze dostanete zpět.
Tím se akcie zásadně liší od dluhopisu. Držitel dluhopisu je věřitel: půjčil firmě peníze, dostává sjednaný úrok a k datu splatnosti má nárok na vrácení jistiny. Akcie žádné datum splatnosti nemá a její výnos závisí čistě na tom, jak se firmě daří. Obojí lze přitom běžně prodat na trhu předtím, než firma zanikne nebo dluhopis doběhne.
Burza, broker a cesta akcie na trh
Burza je organizované tržiště, kde se střetávají pokyny kupujících a prodávajících. Vy jako investor na burzu přímo nedosáhnete - vaše pokyny tam předává broker. Broker ceny nestanovuje ani nic negarantuje, je to prostředník. Nakoupené cenné papíry přitom zůstávají vaším majetkem - broker je jen drží na vašem klientském účtu.
Každá akcie se na burze obchoduje pod krátkým kódem, kterému se říká ticker - jednoznačný identifikátor titulu v obchodním systému.
Na burzu se firma dostává skrze IPO (initial public offering) - první veřejnou nabídku akcií. Při ní prodává akcie sama firma a výtěžek jde do jejího podnikání; tomu se říká primární trh. Všechno, co následuje - běžné denní obchodování, kdy akcii kupujete od jiného investora - je sekundární trh. Peníze z vašeho nákupu tam dostává prodávající investor, ne firma.
Jak vzniká cena
Cenu akcie neurčuje firma, burza ani žádný úřad. Vzniká průběžným střetem nabídky a poptávky: když chce víc lidí kupovat než prodávat, cena roste, a naopak. Proto se cena hýbe celý obchodní den. Mimo obchodní hodiny se ale neobchoduje - když firma zveřejní důležitou zprávu večer nebo o víkendu, trh ji zapracuje najednou a akcie další den otevře skokem (gapem) výš či níž oproti předchozímu závěru.
V každém okamžiku existuje nejvyšší cena, kterou jsou kupující ochotni zaplatit (bid), a nejnižší cena, za kterou jsou prodávající ochotni prodat (ask). Rozdílu mezi nimi se říká bid/ask spread. U velkých, hodně obchodovaných firem je spread minimální - takovým akciím se říká likvidní: koupíte je i prodáte rychle a bez výrazného pohybu ceny. Likvidita akcie popisuje snadnost obchodování, ne finanční zdraví firmy.
Pokyny zadáváte dvěma základními způsoby. Market order se provede okamžitě za aktuální tržní cenu - máte jistotu provedení, ne ceny. Limit order se provede jen za vámi stanovenou cenu nebo lepší - máte jistotu ceny, ne provedení. Třetím běžným typem je stop-loss: pokyn k prodeji, který se aktivuje, jakmile cena klesne na úroveň, kterou jste si předem určili - slouží k omezení ztráty, aniž byste museli trh neustále sledovat.
Kolísání ceny v čase měří volatilita. Vysoká volatilita znamená velké výkyvy, nikoli automaticky špatnou firmu - a klidná cena naopak není zárukou kvality. Delšímu období růstu celého trhu se říká býčí trh, vytrvalému poklesu medvědí trh - o něm se běžně mluví při propadu o více než 20 % z vrcholu. Cena je prostě to, co trh v danou chvíli platí: krátkodobě s ní hýbe nálada a zprávy, dlouhodobě ji ale táhne hospodaření firmy - vývoj tržeb a očekávané zisky. Jaká je skutečná hodnota firmy, je jiná otázka - přesně na ni odpovídá Fair Price Index.
Velikost firmy a její typ
Velikost firmy na burze měří market cap (tržní kapitalizace): cena akcie krát počet akcií. Firma se 100 miliony akcií po 50 USD má market cap 5 miliard USD. Samotná cena jedné akcie o velikosti neříká vůbec nic - akcie za 10 USD může patřit větší firmě než akcie za 1 000 USD.
Podle market cap se firmy dělí na large cap (velké, zavedené) a small cap (menší, často rizikovější). Velkým, stabilním společnostem s dlouhou historií se říká blue chip.
Užitečné je i dělení podle vztahu k zisku: dividendové akcie vyplácejí část zisku akcionářům, růstové akcie zisk přednostně reinvestují do dalšího růstu - proto dividendu často neplatí vůbec. Ani jeden typ negarantuje vyšší celkový výnos. Celkový výnos akcie se totiž vždy skládá ze dvou složek: změny ceny a vyplacených dividend - hodnotit jen pohyb ceny znamená u dividendových titulů část výnosu přehlédnout.
ETF, indexy a frakční akcie
Akciový index, například S&P 500, měří souhrnnou výkonnost vybrané skupiny akcií. Do indexu přímo investovat nelze - je to měřítko, ne produkt. Investovat ale můžete do ETF, fondu obchodovaného na burze, který index kopíruje: jedním nákupem získáte podíl v koši stovek firem. Získáváte tím diverzifikaci, ne garanci - hodnota ETF klesá, když klesá trh. Většina velkých indexů přitom váží členy podle tržní kapitalizace: největší firmy proto s hodnotou indexu hýbou nejvíc a malý člen ji ovlivní jen nepatrně. Správa ETF navíc není zadarmo - průběžnou nákladovost vyjadřuje TER (total expense ratio), roční poplatek strhávaný postupně přímo z majetku fondu, u velkých indexových ETF typicky v setinách až desetinách procenta.
Pokud je cena jedné akcie nebo ETF vysoká, umožňují frakční akcie investovat zvolenou částku - koupíte třeba desetinu akcie. Díky tomu lze pravidelně investovat i malé částky.
Při nákupu zahraničních akcií či ETF počítejte ještě s měnovým rizikem: výnos českého investora z dolarového aktiva závisí i na vývoji kurzu. Posílí-li koruna vůči dolaru, výnos v korunách klesá, i když samotná akcie v dolarech vydělala - a naopak slabší koruna korunový výnos vylepší.
Otestujte se
Základy trhu jsou jedním ze šesti okruhů certifikačního testu Stock Analyst. Pokud jste kapitoly výše zvládli, jste na dobré cestě - členové Bulios Black si mohou znalosti ověřit v certifikaci Bulios a získat certifikát přímo na svůj profil.